1978–2008 Proč sem stále jezdí Vietnamci? Kdo na kom vydělává?

21.3.08 Hanoj – Vietnam, Topolánek je od pátku na třídenní návštěvě ve Vietnamu. V březnu 2008 Česká ambasáda v Hanoji byla neúnosná, počet žádostí o vízum stoupl na neuvěřitelných 15 000. Lidé čekali v kilometrové frontě, nedočkaví přelezli i plot. Zdá se, že někdo tuto problematickou situaci chtěl nejspíš utajit, bylo zakázáno fotit a natáčet. Je pravda nebo jen podezření, že se vybírají černé úplatky za předbíhání fronty a dále udělení víz?

Topolanek ve vietnamu vedle sveho protejska Nguyen Tan DUng.

1978 – 2008 Vietnamské nohy stále kráčejí mimo domov. Proč?

Stručně po letech:

před 1978 první styky mezi VSR a ČSR ...

1978 – Nejlepší studenty posílala vláda VSR do ČSSR studovat
“Chọn mặt gửi vàng“ – Vybrat tvář, dát zlato. Pouze několik z milionů studentů bylo vybráno, aby studoval v cizině a potom budovat stát. Jak to dopadlo? Oba moji strýcové dokončili studium s červeným diplomem, ve Vietnamu byli nejdřív nezaměstnaní, potom se živili podnikáním s nemovitostmi, jiní zůstali v ČR jako ztracené vietnamské zlato.

1981 – První dělníci – výměnné pracovní síly mezi komunistickými státy VSR a ČSSR
“Jeden odejde, kus jídla zbyde “ – Centrálně kontrolovaná ekonomika byla v koncích, vláda neměla lidem ve frontě co rozdávat, lidé si rozdělovali mezi sebou zrnka rýže i na půlky. Každá rodina v Hanoji měla možnost poslat jedno ze svých dětí za prací do ciziny, a tak stát nemusela na pár let krmit tisíce hladových mladých občanů. Takhle se dostali do ČR oba mí rodiče.

1990 – Poslední pracovní smlouva, dělníci zpět domů
ČSR se rozpadla. Část Vietnamců zůstala a živila se šitím a prodáváním džínů, jiní se vrátili domů. Můj táta se vrátil kvůli rodině ve Vietnamu, ale také prozradil, že se bál neonacistů. Zůstat nebo odletět, v této chvíli nikdo neuměl odpovědět.

1991 – Vrátit se do (tentokrát už) ČSFR – zaslíbená země s účelem podnikání aneb “zlatý déšť“
Nebyla žádná práce pro lidi vracející se z ciziny, proto toužili do ČR znovu přiletět. “Phi thương bất phú“ – Nepodnikat, nezbohatnout. Vietnamci začali prodávat ve stáncích, byl to doslova zlatý déšť hlavně v západních pohraničních oblastech, přičemž spoustě Vietnamců se život proměnil.

1995 – Druhá vlna Vietnamců do ČR, sbírání posledních marků “se 3 pruhy“
Tentokrát vietnamští podnikatelé jezdili na pouť a prodávali “3 pruhy“. Nebudu komentovat, jestli to bylo správné, byla poptávka, tak vznikla i taková nabídka. Ale povyprávím Vám jiný příběh. Můj táta málem prodal barák, aby měl dost peněz na odjezd, nakonec mu velikou částku půjčil bohatý strýc, a tak se do ČR dostal, kde začal nejen s prázdnýma rukama, ale ještě s dluhem. Táta dělal všechny práce, aby zaplatil dluh a postaral se o rodinu s 2 dětmi. To je asi, proč Vietnamci jsou tak pracovití.

2001 – Sloučení rodin, nával vietnamských dětí
Jakmile se víc uvolnilo, aby děti mladší než 15 let mohly přijet za rodiči, hned byl masový nával vietnamských dětí. Tehdy každý týden do našeho města se přistěhovalo aspoň 1 dítě. Já se sestrou se sem touto cestou také dostaly, a to právem. Rodiče se nevyznali v právech, a tak za ně to udělala „služba“ a platili za to nemalou částku. „Papírová služba“ se stala novým povoláním ve vietnamské komunitě, bývá to 1 člověk nebo skupina lidí (skupina Vietnamců) – „nevystudovaní právníci“, kteří za nás všechno vyřídí.

2003 – Studium v Česku
Vietnamci se rádi učí, proto „papírová služba“ (to jsou taky Vietnamci) začala pracovat v jiném směru – zjednodušovali cestu pro vietnamské studenty do českých vysokých škol. Už to není takový výběr jako v roce 1978, ale doslova „zaplať, pojedeš studovat“. Můj známý udělal přijímačky, ale nezvládl semestr, „služba“ mu dala 2 možnosti: „zaplať dál, nebo letíš zpět do Vietnamu!“ Hodně vietnamských studentů později předělali 6měsíční studijní víza na víza pro podnikání a začali pracovat jako ostatní dospělí Vietnamci.

2008 – ČR chybějí zaměstnanci, vietnamští dělníci jsou levnější
V posledních měsících počet vietnamských zaměstnanců v továrnách u nás na západě stoupl na 2000, pak 4000, dále 6000… Aby se sem dostali, museli zaplatit obrovskou částku „papírové službě“ a „pracovní agentuře“ (to jsou taky Vietnamci). Jejich výplaty jsou pro Čechy mizerné částky, ale pro Vietnamce je to už 10násobné ve srovnání s tamější mzdou, a tak Vietnamci pracují o život, denní, noční směny, v pracovních dnech i o víkendech, aby mohli splatit dluhy a později mít nějaké peníze pro sebe a pro svou početnou hladovou rodinu ve Vietnamu.

Březen 2008
V těchto dnech byla spekulace o černých úplatcích v České ambasádě v Hanoji. Je to tak nebo ne? Jaký na to máte názor vy?

Nejsem novinář ani politik. Nechci tímto článkem kritizovat české vedení ani vietnamské správce. Jsem Vietnamka, nikdy nepošlapuji svou zem ani nepošpiňuji svůj národ, budu pouze vyjadřovat svůj osobní názor, protože je mi líto skutečnosti, kterou my - Vietnamci nevidíme, nebo předstíráme, popíráme.

Úplatky, podplacení, to je u nás ve Vietnamu běžné. Pamatuji si ty obálky plných peněz, které lidé dávají nadřízeným jako dar. Smutné ovšem je, že berou úplatky hlavně učitelé a lékaři. Všechno jde o peníze. Vízum do ČR se také prodává na černém trhu jako zboží.

Stačí si např vybrat 1000 USD za každé vízum z těch 15 000 žádostí, a tak pán Velvyslanec má o celý život vystaráno. 15 milionů dolarů, to by můj táta nevydělal ani za 15 úspěšných životů, kdyby nekradl.

Samozřejmě cena za vízum je mnohem vyšší, všechno nejde jen do rukou pána Velvyslance, ale rozdělí se mezi lidmi (Vietnamci) v „papírových službách“. Nezajímá mě, kolik procent z toho všeho má pán Velvyslanec, ale je mi líto chudých Vietnamců, kteří prodali půdu, pole, nebo si peníze půjčili, jen aby se dostali do ráje jménem ČR. Černé úplatky stejně jdou spíše do kapes Vietnamců ze „služeb“ a pro mě je to nelidské takhle vydělávat na vlastních občanech.

Vietnamci vydělávají peníze na Vietnamcích. Tomu, kdo bere, nebo tomu, kdo platí, komu budeme vyčítat? Já osobně lituji oba, oba potřebují za každou cenu tu samou věc – peníze. A aby nebylo zle těm „nevystudovaným právníkům ze služeb“ musím uznat, že každá věc má 2 strany a bez nich to taky nejde. Je to dilema.

Naši předkové řekli: “Vietnam – zlaté lesy, stříbrné moře.“ Proč Vietnamci umírají hlady na hromádkách zlata a stříbra? Proč musíme odjíždět? (Miliony Vietnamců žijí mimo domov) – Toť zas otázka pro Vás, drazí páni vietnamští politici, a třeba i pro jiné.

A copak takový Topolánek? Snad něco proti korupci vymyslí, ale nemyslím si, že by to pomohlo...

(tak jsem si to trochu opravila, přidala závorky a vysvětlivky, doufám, že se lépe orientujete)