Trang byla poprvé volit
Poprvé je prostě poprvé. I-když je to trochu klišé, jdu rozhodnout o sobě přece.
Tak jsem si vzala kolo.
“ANO, bude kolo! Kdyby můj hlas neměl žádnou cenu, aspoň dělám něco pro zdraví,“ říkala jsem si.
Kolo jelo do kopce a já s ním, v košíku volební obálky. Osmnáct mi už není, ale těch dospěláckých let jsem strávila tak, že o mně za mě rozhodli jiní. No a co? Komfort ne? Mohla jsem ty trapné volební hesla nechat být. Bylo to dřív.
Letos je jiné, dostala jsem české občanství + „ová“ za jménem jako bonus. Občanka je skvělá věc, 2krát menší než vietnamský pas a dokonce 20krát tenčí. A protože občanka není jen karta a hlavně ne Openkart, tak jsem rozhodla jít k volbám.
Celá volební místnost jakoby na mě čekala. Kromě těch lidí, co tam seděli, nebylo ani muk. Jeden mužský dokonce z místnosti vyšel a uvítal mě dovnitř. Ukázala jsem jim občanku a za to mi jedna paní dala dvě obálky, přitom paní sedící vedle opakovaně připomněla: „Volit za sebe! Volit za sebe!“
“Jo jo. Aha. V ČR se kupují hlasy co, mě by zajímalo za kolik,“ znělo v mé hlavě, když jsem šla na to místo za papírovou barikádou.
Plno papíru! Rozsypala jsem je z těch obálek a začala jsem škrtat. Za TOP 09 v 9. místě kandidovala „LINH PHAM MY“ - celé jméno takhle ve velkém.
„Aha. Ona není vidět, proto. Když je slečna na okrásu tak musí být vidět přece pořádně,“ usmívala jsem se a tuté studentce studující v Praze hlas do Plzně prostě ne.
Místo ní jsem volila bývalého učitele a také ty, kteří mi během kampaňě dali pivo a klobásy. Do senátu byla volba trochu rychlá, na mě totiž čekala jedna paní a hrozně spěchala.
„Volím poprvé ne, poprvé musí trvat,“ nadávala jsem potichu a strčila lístky do krabice, zbytek papírnictví do koše.
Mám po volbě, hurááá. Splnila jsem povinnost občana ČR. ODE dnES jsem plnohodnotný občan Trang Tranová.
Neříkám, že to bylo skvělé, ale jako Tranová můžu aspoň volit. Vietnamci volit nemohou, proto volí o sto šest, pokud jde o missky. :D
Ale kdyby Monča Leová někam candydovala, nevim, nevim …