Češi pořád konzumují prošlé vietnamské konzervy

Mluví puberťáckým slangem a pořídí si selfie, to jsou mí rodiče poslední dobou, nemluvě o tom, že “ty vole“ je u nich stále nejoblíbenějším výrazem. Přesto česká média pořád tvrdí lidem, jak se má u Vietnamců chovat podle staré školy.

MauzoleumTrang

Pátek večer doma, odpočívám, byla jsem pomáhat rodičům v obchodu, protože jsou na dovolené. To je klasický život vietnamského potomka, i-když už jsem nějaké neděle officiálně českým občanem. Ve skutečnosti bylo rozhodnuto už v únoru, ale neměla jsem čas dělat všechny papíry. No a?

Česká republiko, dík za velkorysé rozdávání občanství, ale jsem Češkou i bez papírů a stále Vietnamkou i s nimi. Nic se nemění. Nikdy jsem nechtěla řešit, kdo jsem. Jedna pravda je, že tu jsem. Však česká média ještě nepřestává se snažit nás, nové občany ČR původem od jinud, blíže čtenářům DEFINOVAT. Je to potřeba?

Důvod, proč dnes píšu blog je, že na nejmenovaném internetovém časopisu byl zvěřejněn článek, který českým čtenařům radí, jak se má chovat na návštěvě u Vietnamců. Zde je krátká rekapitulace:

- Holky nenosit výstřih, minisukni.

- Pozdravit všechny lidi, hlavně starší.

- Jít do kuchyně pomáhat, když paní domácí nechce, tak stejně na tom trvat.

- Nepřespávat u přítele/přítelkyně.

Budu velmi stručná, Vietnamcům je úplně jedno, co Češky na sobě nosí, hlavně, ať oblečení kupují. A co se týče sukní, před rokem se některé mladé Vietnamky ještě modlily před Buddhou v minisukních a to dospělí věřící dovolili, tak co jako? Dále povinnost zdravit všechny, to se snad u Čechů nezdraví? Jít do kuchyně něco dělat za každou cenu, to slušný člověk už nevyžaduje ani od Vietnamek, na to Češek. Navíc radit lidem přestírat, že strašně chce pomoct, je zlost. A přespávání se, pohoštilí Vietnamci vždycky nabízí hostům zůstat u nich do druhého dne, jenže svobodní muži a ženy spí odděleně.

Pfff, samozřejmě každý to doma má jinak, ať to sám skonzumuje, ale servírovat Čechům 30tiletou konzervu je trochu EX podle mě. Ne EX-tra ale EX-trém.

Tohle není tradice. Tradice není to, co se přivezlo z VSR do ČSSR v minulém století a udržovalo se uměle až do dnes. Nejsme v mauzoleu.

Já jsem já

Pro mě, od té doby, kdy člověk si uvědomujě české slovo “já“, už je to proti staré tradici. Vietnamský ekvivalent pro slovo “já“ se moc nepoužívalo, protože znělo egoisticky. Ve vietnamštině se člověk vyjádřuje podle toho, s kým mluví. Vlastně Vietnamec definuje svého “já“ podle ostatních a v Česku “já“ jsem pořád já, tj. jedno u koho a s kým jsem.

Když já jsem jenom já, nemohli by Češi přijmout nás také jen jako “my“ a ne kus masa původem z Vietnamu s novou nálepkou Made in Czech Republic?

Jací Češi budeme, to se uvidí.

Stará prošlá myšlenková konzerva národy bohužel nespojí.

A když jsme u jídla, mohli by čeští novináři radit lidem říct NE glutamátu? Glutamát do vietnamské tradice nepatří, to je vynález Japonců. Ani Vietnamci ve Vietnamu glutamát dnes již nepožívají.

Hm, proč ten glutamát mám cítit v českých médiích pokaždé, kdy se vaří vietnamské články?

P.S.: Bez glutamátu ala modlitbou v sukních. Amen! Ala! A-zi-da-phat!