Pasivní Čech

Občas neví, jak to říct. Stylizace, to už je vyšší úroveň. Ale v tomto jazyku myslí. Myslí, tedy i cítí.

Mali Cesaci.Tran

Původ si člověk nevybírá, za to kým bude, to ano. Někdo člověka definoval tak, že je člověkem ten, kdo má svobodný výběr. Pak je třeba svobodu definovat. Ani ta není moc svobodná.

Ráno jde na ovar, jeho svoboda. Trochu hořčici, tu plnotučnou, a strouhaný křen. Pálí to, chutná to, paráda. Publikum se diví. Dle tvaru, barvy a velikosti spadá do kategorie rýžo-žroutů. Že svoboda není daná?

Pak jde do školy a je vyptáván. Už zase.

- No, a vy se tam vrátíte?

Ale kam, když tu má domov? Domov se buduje nebo domov je dán? Aha, vlastně tu má jen rodinu a bydlení. Neva, i bez domova může studovat a taky tak musí psát písemky.

V posluchárně si mají English speaking students sednout dopředu a Češi dozadu.

- A vy. Vy jste taky Čech?

- No, … jako by.

Večer jde radši do hospody. Dá si dvě slivce a horký čaj. Venku je mráz. Jeden panák hned na ex a druhý slije do toho čaje. Takto hřeje. Publikum se diví.

- Nejste náhodou z Moravy?

- Néne, jsem z Plzně. A jinak … z Vietnamu.

Život jde dál. I-když si každý myslí, že onen člověk se má někam vrátit, jen protože odněkud přišel. Spíš odtamtud odešel.

A pondělí ráno nejspíš školu zapeče. Jde na vnitro a prosí o povolení o pobyt. O tom celý to je. Takový Čech na povolení. Bez toho papíru je všechno v p*****. Ostatní ho mají taky, ale se jmenuje občanka. S tou chodí o osudu země rozhodovat. Aspoň částečně. A pasivní Čech může tak maximálně sledovat.

Má být za to rád.