Proč se Vietnamci neintegrují a Češi mají fóbii?

Integrace. Pořád se o ní mluví. Přitom je tak stejně falešná jako spousta vietnamských zboží, vietnamsko-českých sňatků a i ta samotná vietnamská “komunita“. Žádná komunita zde neexistuje a Sapa žádné ghetto není. Strach nenechte přerůst v fóbii, to konkrétně xenofóbii.

U deti je spis adopce nez integrace.

Znárodněný model

Vietnamci nedělají vše dle čínského modelu. To jen jejich vláda. Neočekávejte, že v Praze bude něco jako China Town v Londýně či New Yorku. Budovat vietnamské ghetto, aby žili v čistě vietnamsky kulturním středisku, kde jsou zakonzervované všechny zvyky a zlozvyky, je naprosto absurdní. Mohli by se rovnou vrátit do Vietnamu, odkud pocházeli a hlavně utíkali. Radši.

„Tohle je školka, tam se o děti starají učitelky z Vietnamu. Tady se konají naše oslavy a tuto jsme budovali pro věřící. Je to místo posvátné …. a blá, blá, blá.“ Říkají to samé, ne protože myslí to samé, ale spíš zopakují stejný vzor: Sapa jako znárodněný model – společenské, kulturní a obchodní centrum vietnamského národa.

Z funkčního hlediska Sapa není podsvětí, není ghetto a není nijak hlavním sídlem Vietnamců v Republice. Nikdy nebyl víc než tržnice, kam o víkendu sjezdí maloobchodníci na velkoobchodní nákupy. Není proč tam jít ve všední dne. Za kulturou už ani náhodou. Pokud nějaká existuje, tak jedině kulinářská. Pak ještě onen důležitý kult, který možná není třeba zmínit - kult peněz.

Sapa není ambasádou

Pouze peníze drží Vietnamce po hromadě. Nic jiného. Každý člověk, který má aspoň ruce a nohy ve funkčním stavu, si tam určitě najde nějakou „prima“ brigádu. A jak prima, to už záleží na tom, co a jak má funkčního. To je možná proč poslední dobou se v Sapě a jejím okolí akutně zvyšilo množství podezřelých lidí. V krizových situacích si doufají, že v Sapě a okolí něco seženou, dostanou, ukradnou …

A za to může snad Sapa? Uvědomujte si prosím, že Sapa je pouze obchodní centrum v soukromém vlastnictví nějaké firmy, která o všem nevlastní tu moc mít nad těmi problématickými lidmi kontrolu či za ně být zodpovědná. Hodláte si stěžovat, prosím na velvyslanectví VSR, které ovšem v městské části Praha-Libuš nesídlí.

S takovými Vietnamci nemají problémy jen Češi. Přímo v Sapě přišli někteří Vietnamci o dodávky plných zboží a dokonce i život. Mí vrstevníci také vyprávěli, jak jim nějaký muž před Sapou nabídl marihuanu, pak je následoval a jel za nimi až domů.

„Dostali jste nažrat ...“

Vietnamci sem nepřijeli se integrovat. O mladých lidech se nejedná o integraci, ale adopci. Našli tu druhý domov a druhou „rodinu“. Spousta z nich má radši babi než bà*. Ostatní se integrovat nebudou. Jako prodavači v krámu s otevírací dobou od 8 do 18, nebo ve večerkách od 7 do 22 nemají čas na integrování čas. U nich není ani čas nadělat si problémy. Otravují Čechy spíš ti, kteří kromě času už nic jiného nemají. A co to je ta integrace? Nedělat místním lidem problémy nepatří k jejím vůbec prvním parametrům?

Sama přesedkyně Výboru pro multikulturní soužití Praha-Libuš Pavla Jedličková řekla, že nedostala od vlády žádný konkrétní program integrační politiky, přitom „se o to snaží a daří se jí to.“ Však kromě kurzů češtiny ve spolupráci s Klubem Hanoi, libušské integrační programy mířily spíš opačně než jak by měly.

To znamená, že Češi měli možnost se dozvědět o vietnamské „kultuře“, byli zvaní na různé vietnamské oslavy. Tam se najedli a pokochali nad nějakým pseudo-exotickým tancem. Je to na stejný princip jako úplatkářský systém: „Dostali jste nažrat, tak nás mějte rádi nebo aspoň nás nechte být!“ Až na úplatek, který do vietnamské „kultury“ běžně patří, takové oslavy jsou umělé, hosté jsou vybraní a odehrávaly se tam předem přípravené, předem vycvičené situace. Takové divadýlko. To není skutečnost. Ba i faleš bývá takovou vietnamskou specifikou.

Integrace do minusu

„Situace v Libuši se stává neúsnou“ - slova místní starosty Petra Mráze - právě kvůli takové integraci do minusu. Libuš integruje své občany do Sapy místo toho, aby problématičtí Vietnamci dostali lekci: úvod do českého prostředí. A lekce nemusí znamenat jen doslovně.

Měli by Češi Vietnamcům ukázat, jak to tu chodí. Nemusí se jednat o žádný výborem organizovaný program. Na neintegrovaný čin stačí říct: „Hale, to je špatný. To nedělej.“ Žádný kyselý pohled, nebo dokonce „To jsou ti Vietnamci/ větve/ vietkong/ rákosníci/ ryžožrouti ...“ rozhodně nepomůže.

Trestné činy nechte policajtům. Však je tu malý háček. Z médií jsme se jistě dozvěděli, například jak tu organizované zločinecké skupiny provozují pěstírny a marihuanu exportují do Německa, Holandska atd. Jenže vždycky našli a zatkli lidi z nejnižší vrstvy těchto zločineckých hierarchií, kteří jsou snadno nahraditelní, vždyť takových Vietnamců se najdou ještě tisíce. Šéfy mafie nechají být, možná se s nimi někteří z policajtů ještě „kamarádí“. Milionový byznys nekončí a tím nekončí ani zdroj problémů.

Čím více problémů, o to víc senzací v médiích. A aby to nebylo příliš jednostranné, dočteme i ódy o Vietnamcích, jak vydělávají velké prachy, mají luxusní auta a jejich krásná zároveň chytrá děti se ve škole dobře učí, proto dostávají i velké kapesné … blá, blá, blá. Prostě jak ideální. Myslí si, že jsou víc, protože mají víc peněz. Mýlí se. Sympatii a respekt u Čechů penězi nekoupí. A že jejich děti se dobře učí, to je zase mýtus. Totiž o svém dítěti takhle mluví každý, kolik je na tom pravdy, to se nedozví. Vzdělání se dá v dnešní době už snadno koupit. Další faleš a faleš, takové falešné „zboží“ do české společnosti integrují. Je to snad integrace?

Nemluvme o integraci

Stále se o té integraci bavíme. Proč se bavíme o integraci, když nějaký Vietnamec něco provedl? Proč jde zase o integraci, protože v Libuši je nějaký bordel? Proč zazní slovo integrace po každé, co doznělo slovo Vietnamci nebo Sapa?

Není divu, že Libuš nespí. Ale z nespavosti neztrácejte hlavu. Takoví jedinci dělají problémy, protože jsou problématičtí, ne protože jsou Vietnamci. Obviňujete-li Sapu, pláčete na špatném hrobě. Obviňujete-li Vietnamce jako komunitu, strachem jste se stali xenofóbisty. Jde o problém jednotlivců nikoliv selhání integrace. Nemůže selhávat něco, co není.

Už je dávno za námi doba hesel, fráze a různých „motivačních“ soudružských sousloví. Mluvíme-li o integraci, nazýváme problématiku špatným jménem. Tím nebude nic vyřešen.

* babička ve vietnamštině